eZOO

mravenečníci čtyřprstí jsou konečně spolu

V úterý 12. března 2013 se ve zlínské zoologické zahradě vzájemně seznámili a spojili dva mravenečníci čtyřprstí, kteří jsou známi také pod jménem tamandua.

Mladý 2,5-letý sameček Santíno do zmiňovaného dne obýval expozici sám, od nynějška mu však už dělá společnost dospělá 10-letá samice Tamina, kterou sem před několika dny přivezli z nedaleké ZOO Olomouc. Tato samice je už několikanásobnou matkou, Santíno je dle chování spíše ještě mladý mravenečník
Jestli zůstane Santíno s Taminou do budoucna, to spíš asi ne, protože zde k němu stále shánějí věkově adekvátnější partnerku, ale i pro samotnou Taminu pobyt tady může být příjemnou a motivační změnou.

První venčení vydří rodinky

Mládě vydry malé, které se v ostravské zoo narodilo 23. listopadu loňského roku, v péči svých rodičů roste jako z vody. Byť zatím tráví většinu času ve vnitřních prostorech, na krátkou chvíli se už pouští i do venkovního výběhu, kde by jej návštěvníci mohli zahlédnout.

Vydry malé se dočkaly prvního mláděte

Pár vyder malých v ostravské zoologické zahradě se v současné době stará o svého prvního potomka. Mládě se narodilo 23. listopadu loňského roku a vyvíjí se, zatím mimo zraky návštěvníků, dobře.

Rodiči vydřího mláděte jsou tříletá samice, kterou jsme přivezli na jaře 2010 ze zoo v Kodani, a o rok starší sameček, kterého v roce 2009 získali z pražské zoo. Zvířata hned od začátku utvořila harmonizující pár. Původně ještě nějakou dobu pobývala v prostorách starého pavilonu hrochů, než se v červnu 2010 přestěhovala do nového přírodního výběhu s velkým jezírkem a vodopádem v expozičním komplexu Čitván.

Po více než dvou letech samička poprvé porodila a ostravským chovatelům se potvrdilo, že vytvořené podmínky k chovu vyder malých jsou správné. Ve vrhu byla mláďata dvě, jedno se ale narodilo pravděpodobně mrtvé. Nelze ovšem vyloučit, že jediné žijící mládě je důsledkem nezkušenosti páru – prvorodičů. Také v přírodě nebývají první odchovy mláďat vždy úspěšné. Druhé mládě, jehož pohlaví zatím neznáme, ve výhradní péči svých rodičů prospívá dobře. Vydří rodinka momentálně pobývá ve vnitřních prostorách, kam nemají návštěvníci přístup. Jakmile se však oteplí a mládě ještě povyroste, budou se na ně moci těšit i ve venkovním výběhu.

Pavilon primátů v ZOO Zlín má nového obyvatele

Dvouletý samec mravenečníka čtyřprstého Santino se po nezbytné karanténě přesunul do jedné z expozic na pavilonu primátů, kde ho při troše štěstí můžete vidět.

Píšeme při troše štěstí, a to proto, protože tito na pohled velice atraktivní savci totiž většinu dne prospí někde v dutině stromu nebo jiném úkrytu a hlavní aktivitu si nechávají spíše až k večeru a především pak přes noc. V zoologické zahradě jsou díky dennímu krmení přece jen trochu aktivnější i v návštěvní době, takže ho při prolézání větví v expozici lze zahlédnout.

Botanické zajímavosti Zoo Ostrava: Kvetoucí a plodící citrusy

Citrus je rozsáhlý botanický rod rostlin z čeledi routovité (Rutaceae), které pocházejí z tropické a subtropické jihovýchodní Asie. Slovo citrus pochází ze starořeckého kedros nebo latinského cedrus. Tak byly označovány rostliny s vonnými listy nebo dřevem. Řekové a Římané byli vůbec první Evropané, kteří se s citrusy setkali, konkrétně s cedráty, jejichž původ je v Médii a Persii. Velmi pronikavě však voní i květy a plody citrusů. Co je však ještě nápadnější, že na těchto dřevinách můžeme současně pozorovat vedle květů i zralé plody.

Ve sklenících ostravské zoologické zahrady roste, kvete a dozrává několik desítek vyšlechtěných kultivarů citrusů, jako jsou právě cedráty, ale také mandarinky, pomeranče, limetky a další. Tady je mají možnost návštěvníci obdivovat při speciálních komentovaných prohlídkách, jelikož pěstební skleníky nejsou běžně přístupné. Během teplých měsíců však zdobí velká část citrusů i dalších teplomilnějších rostlin vnitřní i venkovní prostory v návštěvnické části areálu zoo.

Ámos v Apeldoornu

Kdo sleduje dění v ústecké zoo pravidelně, ví, že zde odchovaný samec orangutana bornejského, Ámos, žije od července roku 2008 v holandské Zoo Apeldoorn.

Ámos se narodil v prosinci roku 2000 jako druhé mládě Ňuňáka a Ňuninky a následující jaro byl pokřtěn jménem svého filmového otce. Celá rodinka si vedla dobře, Ňuninka se o svého potomka vzorně starala a když začal být trochu samostatný, připojil se i Ňuňák, který si s malým Ámosem trpělivě hrál a dováděl. Po narození dalšího mláděte, samečka Budiho v roce 2007, byl Ámos již v opičí pubertě a soužití s rodiči začalo být trochu problematické. Hrátky s Ňuňákem občas přitvrdily a bylo by jen otázkou času, kdy by dominantní samec mladého zranil. V té době byl již domluven přesun Ámose do holandské zoo zaměřené hlavně na chov primátů, takže bylo zřejmé, že se tu bude mít dobře. Zoo Apeldoorn zajišťuje celé orangutaní skupině velký venkovní prostor – několik ostrovů oddělených vodou je vybaveno velkými dřevěnými konstrukcemi s množstvím provazů, kde se mohou zvířata volně pohybovat. Vnitřní prostor je řešen vysokými expozicemi, takže orangutani mohou využívat “horní stromové patro”, jako tomu je v přírodě. V době Ámosova příchodu zde žil chovný samec jménem Karl, v té době mu bylo již 47 let. Dominantní samci orangutanů se vyznačují velkými lícními laloky, hrdelním vakem a vysokým valem na temeni. Dospívající samci mají v přítomnosti dominantního samce tyto sekundární pohlavní znaky potlačeny, což se projevilo i u Ámose. Na jaře loňského roku však samec Karl uhynul – v úctyhodném věku 51 let, což z něj dělalo nejstaršího samce orangutana bornejského v evropských zoo. Ve spolupráci s časopisem National Geografic vznikl v Zoo Apeldoorn zajímavý projekt sledování vývoje dospívání, takže každý měsíc je pořizována fotodokumentace a porovnávány rozdíly. Nyní, po devíti měsících, je viditelný rozdíl v jeho hmotnosti a osvalení, ale změna u lícních laloků není tak překotná a markantní, jak by se dalo očekávat, což dokládají i přiložené fotografie. Co je však potěšitelné, že Ámos v Apeldoornu zplodil již dva potomky – první se narodil v únoru 2010, byl to sameček pokřtěný jménem Kawan a jeho matkou je Ámosova favoritka Watana. Druhé mládě se narodilo o rok a půl později (1. 11. 2011 :-))) samici Jose, je to také sameček a dostal jméno Kesatu.

Hroch Hubert odjel z Ostravy

Mladý sameček hrocha obojživelného Hubert, odjel z ostravské zoologické zahrady. V rámci spolupráce mezi zoologickými zahradami poskytla Zoo Ostrava tohoto hrocha zdarma pražské zoo, která jej následně odešle do Zoo Kolombo na Srí Lance. Hroší sameček, který obohatí tamní zoo, tak zároveň napomohl k získání slonů indických pražským kolegům. V Evropské plemenné knize hrocha obojživelného, kterou mimo jiné vede ostravská zoo, je linie ostravských hrochů již nadmíru reprezentovaná, takže umístit samce v některé evropské zoologické zahradě bylo velmi obtížné. Koordinátor chovu hrochů obojživelných proto tento transport uvítal.

Mládě u mandrilů v ZOO Ústi nad Labem

Na konci září (30. 9.) se skupina ústeckých mandrilů rýholících rozrostla o dalšího člena, stala se jím samička, která se narodila čtrnáctileté Jarmile.

Ta je favoritkou samce Alberta, společně totiž zplodili již pátého potomka, o kterého se vzorná matka pečlivě stará a nosí jej v bezpečí náruče přitisknutého na břiše. Zajímavé je, že toto mládě bylo po narození nezvykle velké a čilé, se zbarvenou srstí, prostě na pohled vypadalo mnohem starší. Jeví o něj zájem i ostatní členové skupiny, zejména jeho dva předchozí sourozenci – samičky Judy a Jayla, které posedávají v blízkosti své matky a snaží se ho dotýkat. Celá skupina čítá nyní devět členů a kromě Alberta a Jarmily se skládá z dalších dvou dospělých samic Čáry a Čardy a čtyř dvouletých a ročních mláďat. Albert, který je vůdcem celé tlupy, je dominantní, výrazně zbarvený samec.

V expozici klokanů rudokrkých v ZOO Zlín je živo

Letošní generace klokanů už vykukuje z máminých vaků - zatím jich ošetřovatelé napočítali osm a opět je tam jeden albín.

Klokan. Exotické zvíře z australské zoogeografické oblasti, které zná už malé dítě. Určitě by bylo nošením dříví do lesa věnovat se obecnému popisu těchto mimořádných zvířat, vačnatců, které zná zkrátka celý svět. V naší zahradě se zabýváme chovem středně velkého druhu, a to klokana rudokrkého (Macropus rufogriseus). Jedná se o adaptibilní druh, který odlišné evropské klima snáší velmi dobře a nevadí mu ani menší mrazy.

Žirafí narozeniny

Dnes, ve středu 29. února 2012, proběhla oslava narozenin nejstarší samice žirafy Rothschildovy v ZOO Ústí nad Labem jménem Jenny.

Přesto, že se narodila již v roce 1992, slavila Jenny svůj den vlastně teprve popáté, což je úděl všech, kteří se narodí v přestupném roce 29. února J. Do ústecké zoo přišla ve věku dvou let v rámci výměny s libereckou zoo za stejně starou samici Tracy, což bylo v pořadí třetí mládě, které se zde narodilo. Od té doby však úspěšné odchovy pokračovaly, neboť počet narozených mláďat se vyhoupl k číslu 21. Jenny se do reprodukce zapojila v roce 1996, kdy se narodilo její první mládě – samice Jess. Od té doby se jí podařilo odchovat dalších osm mláďat, z celkového počtu se jednalo o tři samce a šest samic. Poslední potomek se jí narodil v roce 2010, byl to sameček jménem Jamie, který je dosud ve skupině. Předchozí mláďata putovala na doporučení koordinátora Evropského chovného programu (EEP) do jiných evropských zoologických zahrad, např. do Hamburgu, Madridu, Lipska, Varšavy, Safari de Peaugres …